Občas se setkáváme s představou laické veřejnosti, že omezení na osobní svobodě je scénář podobný akčnímu filmu, kdy prchající záporák bývá dopaden policistou a po divokém souboji je zpacifikován, spoután a zajat. Ano, i v reálných podmínkách mohou podobné případy nastat. Ovšem ta rutinní forma omezení na osobní svobodě mívá zpravidla mnohem, ale mnohem mírnější rozměry.
V tiskových zprávách městské policie, které informují o různých událostech a zákrocích, můžete větu: „Strážníci dotyčného pro důvodné podezření z trestného činu omezili na osobní svobodě a předali Policii ČR“, číst velmi často. Strážníci mají ze zákona trochu jiná oprávnění, nežli tomu je u Policie České republiky. Proto k omezení osobní svobody využívají z trestního řádu druhého odstavce, který může kromě strážníků užít každý občan. Pojďme si ale nejprve vysvětlit pojem osobní svobody.
Listina základních práv a svobod zajišťuje osobní svobodou nedotknutelnost člověka, ochranu před nežádoucím vnějším působením a může být omezena pouze v případech stanovených zákonem. Je zaručena každému a právo na ni mají všichni bez ohledu na věk, zdravotní stav a občanství. Omezit svobodu člověka můžeme tedy pouze, pokud jsou k tomu naplněny zákonné podmínky. Ty upravuje v § 76 Trestní řád. Velká většina z nich se vztahuje k práci policejních orgánů. Pro nás je ale důležitý odstavec 2, který říká: „Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.“ Právě tohoto bodu hojně využívají i strážníci při zjištění důvodného podezření ze spáchání trestného činu a to v zásadě při své běžné kontrolní činnosti nebo prověřování oznámení tísňové linky 156. Nejčastěji tak omezují řidiče, kteří řídili pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, sprejery nebo zloděje podezřelých z krádeže. Strážníci dotyčnému sdělí, z jakého důvodu je na osobní svobodě omezen a vyčká se do příjezdu Policie České republiky nebo ho předvedou na jejich služebnu a policistům předají. Zpravidla tyto zákroky probíhají v klidu a za plné spolupráce omezovaného. Je-li však agresivní, odmítá spolupracovat nebo se pokouší o útěk, mohou proti němu být použity donucovací prostředky, jako jsou např. hmaty a chvaty, včetně použití pout. Ne vždy však k těmto vyhroceným zákrokům dochází.
Na závěr něco trochu málo ze statistiky. V loňském roce pražští strážníci omezili na osobní svobodě a předali policejním orgánům téměř pětistovku osob, u kterých zjistili možné důvodné podezření ze spáchání trestného činu.